Nespokojenost. Jak vzniká a jak jí ,,léčit“?

Napsání dnešního článku mě inspirovali moji žáci a fakt, že jsem si vybavila, co jsem v jejich situaci na koni kdysi prožívala i já, a co mě k nespokojenému chování či nepřiměřené reakci na neposlušnost či nepochopení jezdce koněm vedlo.

Myslím, že přiznání vlastní chyby či chyb a zahození vlastního ega, je první klíč k tomu, jak k sobě začít přistupovat s pokorou a úctou, a následně tak i ke svému koni.

NESPOKOJENOST. Vzniká přehnanými nároky, které klademe na svoji osobu nebo na svého koně. Dlouhodobá nespokojenost vzniká neměnným stavem, ve kterém se po určitou dobu nacházíme (nemůžeme se hnout delší dobu z místa v tom, co bychom chtěli umět apod.).
Jak se z takového stavu vymanit?

1. Nespěchejte. Zapomeňte na věty ve své hlavě typu ,,to bych ale už měl umět“ nebo koně v tomhle věku už dávno umějí to a to… Všechno má svůj čas. Pokud jezdíte bez trenéra sami, udělejte si plán, co byste v dané hodině ježdění chtěli zvládnout a na čem byste chtěli pracovat. Nejezděte bezprizorně a bezhlavě po jízdárně.
2. Přidávejte postupně. Začínáte s novým cvikem nebo se chcete zdokonalit? Nechtějte po sobě na začátku zázraky. Dávkujte sobě i svému koni postupně a radujte se i z malých náznaků provedení nebo podaření se ,,v“. Motivujte koně k dalšímu výkonu odměnou za dobře vykonaný cvik (povolením otěží, radostným hlasem…). Mějte radost z toho, že kůň cvik dobře vykonal, neberte to jako samozřejmost. Pokud kůň provedl všechny cviky, které jste si naplánovali dobře nebo alespoň s náznakem, skončete ježdění. Největší odměnou pro koně je seskočení jezdce z jeho hřbetu.
3. Nekončete hodinu naštvaní s vyplašeným nebo vynervovaným koněm. Skončete vždy hodinu cvikem, který dobře znáte a jeho provedení pro Vás ani pro koně nebude náročné tak, abyste mohli skončit svou hodinu pochvalou sami sobě a svému koni za dobře provedený jakýkoliv cvik.
4. Nesrovnávejte se. Že Janě a jejímu koni jde ustupovaní na holeň bravurně a Vám pořád ne a ne se to povést? Každému jezdci i koni trvají stejné věci k naučení rozdílně dlouho. Každý jsme individuální. Netrapte se tím, a nesrovnávejte se na kolbišti nebo opracovišti s jinými jezdci. Dělejte to tak, jak umíte nejlépe a pokud Vám něco nejde, místo utápění se stím ve své hlavě hledejte řešení jak to změnit (najděte si vhodného trenéra, sledujte výuková videa, zeptejte se jiného jezdce, co mu k naučení pomohlo…).
5. Poučení. Byli jste dnes na svého koně nepřiměřeně tvrdí? Vyčítáte si, že jste zatáhli za otěž nebo použili svůj bičík víc, než jste měli a teď Vás sužují výčitky? Pozdě brečet nad rozlitým mlékem a vyčítat si. Neříkejte, měl sem raději udělat to a to, ale řekněte si, příště už to nechci opakovat, co můžu udělat pro to, abych to změnil… Když se naštvete při hodině, začněte si opakovat malou násobilku, abyste se uklidnili, nebo si začněte zpívat Vaši oblíbenou píseň, zvolte si slovo, které bude váš spouštěč klidu v krizových situacích, když si ho řeknete. Nejen kůň se učí nelekat se květináče na kolbišti, zachovat klid ve větru, ale i jezdec na sobě musí pracovat nejen v jezdeckých schopnostech, ale především ve své hlavě. Protože to je ten druhý kousek skládačky k úspěšnému a spokojenému ježdění. Zahoďte své ego, které Vám našeptává já jsem tvůj pán a ty mě můj koni budeš poslouchat jinak ti ukážu, ale ukažte mu, že VY jste ten jeho učitel a parťák, se kterou má chuť zůstat a věřit mu i ve vyhrocené situaci. Kůň nikdy nebude mít chuť zůstat s jezdcem, který je k smrti vystrašený, ve stresu panikaří, anebo ho nepřiměřeně trestá. Chce se cítit v klidu a bezpečí, stejně jako když je ve výběhu se svým stádem.